HISTORIE LÁZNÍ

( z knihy Vyprávění o Velkých Opatovicích od Zdeňka Budína)

Vesnice Velká Roudka je považována za jednu původní, velmi starou vesnici vzniklou současně s Opatovicemi. Název se dá odvozovat od pramenů silně železité vody zabarvené červeně, která pak dala základ pro vytvoření lázeňského komplexu. Nebo od nalezišť železné rudy, která bývala v dávnověku kutána.

Pradávná historie

Rudka se poprve připomíná roku 1355 v nalezených archivních materiálech, kdy koupil Bedřich z Opatovic věno paní Děmoty zajištěné na opatovickém dvoře a dal jí za to půl lánu v Rudce. Na největším díle Rudky, ještě nerozděleném, "seděl Mikuláš Sypach", který roku 1365 pustil vše, co v Rudce měl, Budkovi z Borotína. Byl to díl, kde později stával velkoroudský dvůr.

Záznam o tom, že lázně v Roudce existovaly, je z roku 1375, kdy byl jejich vlastníkem Vlček z Opatovic.

Zajímavá zmínka je také to, že ve Velké Roudce se roku 1528 uskutečnila první náboženské shromáždění sekty Bratří Habrovanských nebo Lulečských. Ti se klonili ve svých názorech k radikálnímu švýcarskému reformátorovi Huldrychu Zwinglimu, který byl stoupenec pacifismu.

Stavba lázeňské vily

Dle záznamu z knihy přednesů u vysokého říšského rytířského panství Borotín Františka Häydenburga dalo panství hned po novém roce 1805 příkaz, aby pěší robota z Malé i Velké Roudky a Skočovy Lhoty začala lámat kámen ve starém lomu v lese. Lámání kamene měl být přítomen velkoroudský rychtář a šafář.

Protože vrchnost nevěděla, kde kamenolom je a jaký je k němu příjezd, kázala to zjistit a 5.ledna 1805 dává nový příkaz robotníkům, aby začali ihned kámen lámat v lomu v lese nad "Roudským chodníkem". Kamení se mělo lámat tak dlouho, až ho bude dostatek na vystavění lázeňského domu.

27.4.1805 bylo nařízeno kopání základů. Mělo se spěchat, aby tam vrchnost nemusela dlouho chodit. 4.5.1805 byl vydán písemný rozkaz k zahájení stavby. 18.5.1805 byla nařízena nádenická práce i zedníkům a polír má dbáti, aby všichni do práce včas chodili.25.5.1805 vrchnost zjišťuje, že práce jdou pomalu a počet lidí nestačí. Povolává 6 osob ze Slatin, které v této době patří pod panství v Borotíně.

20.7.1805 je stavba dokončena a provádí se poslední práce - usazuje se kotel vytápění, dláždí se kuchyň, naváží se hlína na terénní úpravy a cesty. Z toho je jisté, že do žní v roce 1805 byly velkoroudské lázně v provozu tj. za 6 měsíců.

Z knihy "Lázeňské místo Velká Roudka na Moravě"

Nakladatelství Grvák a Ekler v Brně vydávají knížečku "Lázeňské místo Velká Roudka na Moravě" ze které vyjímáme:

Velká Roudka jako místo léčivé a lázeňské datuje se již na 15. století. leží ve výšce 435m.n.m. na úpatí východních výběžků vysočiny Moravskotřebovské, lemující západní část Malé Hané. Koupele patřící panu Theodoru Müllerovi, majiteli blízkého panství borotínského, jsou od osad jen několik kroků vzdáleny. Z Borotína vede krásně upravená silnice lesem až k lázním, tak se dá dostat sem poštovním povozem nebo dostavníkem pro čtyři osoby. Na požádání zašle správa velkostatku v Borotíně na nádraží do Letovic i zpět.

V lázních jsou dvě zřídla - Františkovo a Antonínovo. Poskytují veliký nadbyek vody. K lázeňským koupelím je určena budova se dvanácti kabinety a sprchami. Byly zde dvě řady kabin s vanami zinkovými a dřevěnými, v průčelí byla největší kabina, v níž byla velká vana mramorem vykládaná, zapuštená do podlahy. Do ní se vstupovalo po schůdkách. V malé čekárně byla i knihovna s německými knihami, které si host mohl vypůjčit. Do nádrží v podkroví budovy byly svedeny prameny se železitou a kysličníkem uhličitým nasycenou vodou. Tato voda byla ohřívána pro vanové koupele a část sváděna do zadní stěny koupelny, kde byla malá kašna. Starší návštevníci, zejména z venkova, si ve vanových lázních dávali „sázet banky“, tj. malé skleněné nádobky nasazené na
rozpařené tělo, které podporovaly krevní oběh. Pro zajímavost uvádíme tento návod: Každá lázeň opatřená jest dvěma kohoutky, jimiž se vyhřátá nebo
studená voda do vany napouští a tak dle potřeby lázeň buď studenejší nebo teplejší udělati se může; lázeň však nemá býti teplejší než 25 – 28 stupňů R, an jsa teplejší, příliš rozčiluje. Mimo to jest v každé koupelce též zařízena studená pršna (Douche), jejíž voda jako deštík drobně s vrchu padá. Pršnu tuto

pustiti si lze pomocí ventilu, který ve zdi u vany upevněný jest;. ¾ hodiny nebo celá hodina považuje se za nejdelší dobu ke koupání." Chemickou analýzou, kterou profesor Klačinský vykonal, se ukázalo, že voda v obou pramenech chová v sobě jen málo rozpuštěných látek pevných, zato však velké množství kyseliny uhličité. Vodu velkoroudskou doporučuje Dr. Klimeš z Jevíčka proti chronickým katarům průdušnice, proti chodobám plicním, žaludečním i střevním, jmenovitě však proti špatnému trávení. Kdo stižen je tak zvaným lámáním v kloubech a nebo reumatickými bolestmi, tomu slouží teplé koupele v této vodě předobře. Též doporučuje se tato voda osobám, které příliš tloustnou a při nichž se jeví nedostatek krve.

Ku pohodlí hostů je slušně upravená restaurace s dobrým stravováním. K ubytování slouží jednopatrový penzion Entracht (Svornost) o čtrnácti dobře zařízených bytech, dále letohrádek Mignon a dva jiné menší domky. Posel donáší dvakrát denně dopisy a noviny z Velkých Opatovic.

Proti restauraci je besídka, v níž se za deštivého počasí mohou lázeňští hosté baviti. Velké kaštany před ní tvoří příjemné loubí. Po levé straně restaurace je hřiště drobným pískem sypané. Velké přitažlivosti dodává místu rybník, jehož hladina se leskne nebo vzrušena je lodicí určenou k projížďkám. Přední část této vodní nádrže je vybetonována a určena k příjemnému koupání. U této části je vybudováno i malé gymnastické sportoviště a dopočinkový koutek pro děti.

Jinými místy určenými k odpočinku jsou "Místo Karolinino", odpočinek Cyrilův Fanynin háj za letohrádkem Mignon. (pozn. k těm názvům: pravděpodobně nazváno dle rodinných členů rodu Müller - Anton Müller (Antonínův pramen), Franz Müller (Františkův pramen), Karolinino místo (Karolina Müllerová - manželka Antona Müllera), Fanynin háj (Fanny Müller - manželka Theodora Müllera).Co tímto krátce povědíno, že poloha Velké Roudky je velice pěkná a zdravá.

Pod strání stál domek s výčepem, za nímž byl hluboký sklep, vpravo bíle natřená prostorná veranda ozdobená řezbami a dále kuželník.

Antonín Kincl v příspěvku "Zimní štamgasti" vzpomínal na hosty v lázních Velká Roudka, že v zimní sezoně přijíždíval z Konice Větr August, po celá ta léta věrný vrchní číšník. Malý postavou, ale se šelmovským úsměvem připomínal spíše komediantského "augusta".Byl u hostů náramně oblíben, což se jevilo i na jeho příjmech a diškrécích. Tak například od jedné polské šlechtické rodiny, která obsadila celou vilu Mignon a dala si nosit jídloa pití, dostal za každou donášku 1 korunu a to byla knížecí odměna!

Vzpomínka lidového písmáka

Kdysi dávno se říkávalo "Kópele v Hrobé Ródce". (pozn. svého času se Velká Roudka jmenovala Hrubá Roudka).Měly více jak stoletou tradici. Jezdívali sem hosté z Vídně, Brna, Prostějova, Olomouce.. aby popili dobré vody z Františkova pramene a dali odpočinout na čistém vzduchu svým nervům. Za sezónu se vystřídalo více jak 500 hostů, kteří bydleli v lázeňských vilách Svornost, Mignona-Věra, Myslivna, Keusche. Někteří bydleli privátně po různých staveních přímo ve vesnici. Téměř v každém statku i chaloupce mívali hosty. Majitelé sami spávali na půdě. Obyvatelé z toho měli užitek, protože "letňáci" zakoupili zemědělské produkty a místní nemuseli s tímto zbožím na trh. Všude byly česko-německé nápisy. I místa kolem lázní měla německá pojmenování - Annaruhe, Marieruhe, Rübezahlherz atd. Okolní park byl pečlivě udržován. I cestičky byly vysypány pískem a každý týden pečlivě hrabány. Lesní cesta do Opatovic vedla kolem potoka. Byla rovněž sypaná pískem, upravená různými schodky a zábradlím. Tato procházka byla romantická. Mimo lázeňské hosty ji volilo i mnoho opatovických občanů o nedělních a svátečních "špacírech".

Sezóna v lázních začínala na svatodušní pondělí (kolem 20.května) a končila o borotínské pouti (v půli září). Zahájena byla vždy koncertem. Několikrát řídil orchestr Václav Vačkář, známý kapelník dechovky a hudební skladatel. Hrávala i dechovka a taneční orchestry z Konice a Velkých Opatovic. Hudby hrávaly v paviloně pod kaštany.

Mladé chase sloužila tzv. Bouda - dřevěná chata o rozměrech 10x12m s větráním do střechy a s malými okny. Bouda bývala za pěkného počasí vždy plná. Děvčata zde neplatila vstupné. Jedna ze vzpomínek lidového písmáka se zachovala:

" V Hrobé Ródce v láznich bóda stála. V ni v nedělo vodpoledne mozeka vehrávala. S větřákem ve střeše, deskama vobitá bela a každyho návštěvnika šerem převitala. V bódě za pultem pět mozekantu hrávalo k tanco. Každé svuj inštrument dobře naladil. Mladé Réda, cobe primáš se střibrném cvikrem, děda Krésa se svém milém klárinetem, otec Réda na violo a Vestavěl na trombón, k tomo Slepička hotvrzoval tón na baso. Tito mozekanti "Vopatovšti Buři" slole, abe se od Angličanu dobře vodlešele.

A tak v litě vodpoledne každičkó nedělo chodile sme s děvčatama do té kópele. Z celyho vokoli všecka chasa se sem zešla. Bévalo ji tam tolik, že se do bóde sotva vešla. V kótě za latěma Liška pivečko narážel, abe žádné z navštěvniku žižňó netrpěl. Vedle dveři pod střiškó bába sedávala, chlapcům a děvčatum cukrverk nabizela.

V ródské bódě často sóla bévávale. Ten, kdo sólo zahrát si dal, rošet si je nenechal. Tenkrát vopatovští chlapce vespolek držele, zahanbit se v pračce tak lehko nedale. V šarvátce decky vopatovští kamenici bele, kteři měle dost rozomo he peněz. Sem tam nekde přešle he řeznici Rovnerovi, abe v bódě vzale slovo každymo "Šoranovi".Bóda v láznich dávno jož nestoji. Tak ten čas hoplenol a me sme zestárle, jenom vzpominka nám zvostala.

Majitelé a ti co s lázněmi co dočinění měli ( sepsala M. Kalová)

Dle matrik z Moravského zemského archívu zjišťuji majitele, hostinské nebo další lidi, kteří v lázních pracovali.

kolem roku 1900

Chlup Karel - nájemce lázní

Středa Jindřich - hostinský v lázních

(postupně doplním)

Vodopád s růžemi

Z jednoho článku v novinách z let 1920, kdy byla budována silnice do Velké Roudky je zřejmé, že existoval uměle vytvořený vodopád. Potok v místech, kdy opouštěl zámecký park ve Velkých Opatovicích, byl překlenut zídkou. Tento uměle vytvořený dvoumetrový vodopád byl vidět z levého břehu potoka. Panský zahradník připravil růže na dřevěnou bariéru a když pak voda opět tekla, vznikl zrakový klam, že růže jsou za sklem. Lidé, hlavně návštěvníci velkoroudských lázní, mohli vidět aspoň něco z té krásy dříve nepřístupného zámeckého parku.

Hudební díla spjatá s Velkou Roudkou

Na pozvání pana Rudolfa Kimla-rodáka Velké Roudky, přijel sem pan Bedřich Antonín Wiederman, jehož skladby: Humoreska (r. 1934), Královně míru       (r. 1934) a Otče náš (r.1944) a šest svatebních pochodů jsou spjaty s tímto místem. Také svým přátelům na Malé Hané věnoval 13 malých skladeb a skladbu pro varhany "Pastoralle in G" , kterou dopsal ve Velké Roudce 3.8.1943 věnoval opatovickému Z. Koukalovi.

Od Wiedermana pochází i tato historka, kterou vyprávěl v Národním divadle v Praze: "Byl jsem letos na dovolené ve Velkých Opatovicích a Velké Roudce. A představte si, co se mi přihodilo: Jdu takhle večer úvozem a zapískám si a ono se mi to vrátilo jako ozvěna o půl tónu výš. Tak mi to nedalo, šel jsem se tam ráno podívat a ona tam na mezi stála kaplička s křížkem na střeše a právě o ten se ty tóny odrážely." Vyslechl to Jaroslav Vojta. A hned jak přišel domů, spustil na manželku: Představ si, Wiederman byl v jakýchsi Opatovicích na Moravě a když šel večer úvozem a zapískal, vracela se mu ozvěna o půl tónu výš. A víš, čím to bylo? Na té stráni nahoře, představ si, stál Kristus Pán!".

Povodeň

Dne 8.6.1963 přišla veliká bouřka s průtrží mračen. Voda zalila ve Veliké Roudce hlavní lázeňskou budovu a museli zde zasahovat opatovičtí hasiči.

Pár dobových fotografií či pohlednic nám přiblíží dobu, kdy lázně ve Velké Roudce dávaly našemu kraji punc reprezentace. Dnes však je úplně všechno jinak. Z reprezentace se stala ruina a z kvalitních pramenů možná i zakázané ovoce pro nahodilého kolemjdoucího.

Roudka měla v roce 1793 pouze 6 domů a 78 obyvatel. V roce 1920 20 domů a 103 obyvatel, koncem 20.století 29 domů a 91 obyvatel. Velká Roudka i

nadále přetrvává jako místní část Velkých Opatovic. V současné době (r.2010) má obec 102 občanů.